Kamila Bolfová

Kamila Bolfová se věnuje kariérnímu poradenství už 10 let. Prošla akreditovaným výcvikem navigace k povolání u švýcarského profesního poradce Thomase Dienera a dlouholetou praxí s nejrůznějšími cílovými skupinami, nejčastěji se ženami. Ráda používá slovo PO-VOLÁNÍ, protože věří, že v našich životech existuje něco, k čemu jsme povoláváni, co je opravdu naším úkolem nebo tématem a je dobré o tom vědět, respektovat to a nejít proti.

V 90. letech studovala na Univerzitě Karlově obecnou antropologii a právě tehdy objevila svět v souvislostech. Naučila se hledat ve věcech smysl, ptát se a odhalovat, proč a jak se věci dějí a co vše ovlivňují.

 

Proč jsi začala koučovat?

To se vyvinulo z mé odvěké touhy po porozumění světu a zvídavosti a díky mnoha letům kontaktu se zajímavými lidmi převážně z psychoterapeutického prostředí, kteří se zabývali psychosomatikou, vzděláváním, poznáním lidstva. Tito lidé mi byli velkou inspirací a tam vznikla touha se tomu věnovat také.  Od svého dospívání jsem se zajímala o člověka v jeho celosti. Motivace byla jistě osobní. Vyznat se sama v sobě, pochopit základní otázky života, proč jsem tady, jaký to má smysl. Ale i ty prozaické, proč se stydím a někdo ne, proč moje kamarádka chodí s klukem a já ne, jak to, že mi něco jde s lehkostí a dobře a něco mě ukrutně nebaví…

Jak ses dostala ke koučování?

Potkala jsem se poprvé v roce 2005 s výborným švýcarským učitelem Thomasem Dienerem, který vedl v Bratislavě výcvik navigace při hledání k povolání. Pracoval úplně jinak než ti, se kterými jsem se v této oblasti a té době setkala. On šel do podstaty věci a přiznal smysl slovu povolání, které jako člověk máme a které je spojené s profesní rovinou, ale i se všemi dalšími v životě. A to mě oslovilo, i proto, že se nenazýval kouč a ani já se neidentifikuji s označením kouč, protože lidi netrénuji, ani nevedu k jakémukoliv cíli, který si zvolí. Moje role je být průvodcem a hlavně oporou k objevení a přijetí sebe a zvědomení cílů, které se často nově objeví právě díky většímu porozumění sobě.

Jaké jsou tvé konkrétní služby?

Převážně pracuji se ženami, které touží po smysluplné práci.  Začala jsem za ta léta objevovat specifičnost ženské seberealizace a ženských úkolů ve světě. Mám pocit, že v tomto mám největší praxi i dovednosti dobré průvodkyně. Sama jsem prošla osobními výzvami ve vztazích i v oblasti práce a byla nahoře i dole a několikrát musela opustit „svoji nejlepší“ představu a hledat jinou, která je více o mně a je mi v ní jako ženě i matce lépe. Myslím, že je hodně výzev, kterým ženy stále v naší kultuře čelí a kde může být ženská průvodkyně cennou podporou.

Věnuji se individuální profesní navigaci, přestože od výcviku u Thomase Dienera uběhlo 10 let a mám za sebou mnoho dalšího psychoterapeutického vzdělávání, z úcty k tomuto výcviku to tak stále nazývám. Také vytvářím skupinové vzdělávací programy /semináře k různým tématům souvisejícím s otázkou povolání. A ráda čas od času lektoruji nebo facilituji skupinová setkání k určitému společenskému problému nebo konkrétní otázce.

Pro koho jsou Tvé služby určeny? 

Ráda pracuji se všemi, kteří mají motivaci zastavit se a vědomě se tématu své seberealizace a povolání věnovat. Léta pracuji jak s mladými vysokoškolskými studenty, kteří jsou na prahu své dospělosti a pod tlakem mnoha rozhodnutí, na své cestě k povolání se často cítí osamoceni a bez opory. Pracuji i s lidmi středního i pozdějšího věku, kteří začínají znovu, cítí potřebu změny nebo si chtějí ujasnit nejrůznější otázky související s jejich prací.  Bývá to časté téma u žen na rodičovské dovolené, kterým se mění možnosti i životní priority, u žen, kterým odcházejí děti z domova, ale často jsou to i nucená zastavení lidí, kteří náhle museli opustit svoji dosavadní práci a neví jak dál nebo už nemohou dál.

Jak konzultace probíhají?

Potkávám se s klienty osobně, po domluvě i přes skype, při individuálním hodinovém setkání. Pracuji s různými nástroji, využívám rozhovoru, ale i práce s rolemi, s tělem, s prostorem. Mám moc ráda také arteterapii, záleží, čemu je klient otevřen a v jaké rovině je ochoten pracovat. Při individuálním setkání doporučuji alespoň 3 setkání, která nám ukáží, co je jádrem naší práce. Někdy stačí 3-5 setkání pro nalezení vnitřní navigace, někdy je to začátek. Většinou je to velmi individuální. Záleží vždy na ochotě a potřebách klienta a na tom, kolik času, energie a prostředků je ochoten do takového hledání vložit.

Jaké největší úspěchy máš za sebou, z čeho máš radost?

Mám vždy radost, když spolu s klientkami /klienty dojdeme do bodu, ve kterém cítím, že je v dané situaci člověk schopen vlastní vnitřní navigace.  Většinou to poznám podle toho, že jsem přítomna jejich prožitku nového laskavějšího přijetí sebe sama, toho, že si začínají věřit, že si mohou dovolit jít směrem, který je v souladu s tím, kým jsou. A pak se otevírá cesta k tomu jak, s kým, jak rychle a co konkrétně. Když se nám podaří nalézt způsob, jak být víc u sebe, ve své přirozenosti a síle, začínají se věci dávat do pohybu.  To jsou pro mě smysluplné a radostné okamžiky, protože vím, že je to smysluplná změna nejen pro ně, ale i pro jejich okolí i pro celou společnost. Takových okamžiků jsem v rámci své profesní poradny zažila mnoho a některé ženy jsem propojila, a díky tomu vzniklo několik zajímavých společných projektů.

Co je pro Tebe nejdůležitější ve Tvém životě?

Určitě pocit smyslu a ten prožívám, když jsem součástí něčeho většího, smysluplnějšího, než jsou mé představy a moje osobní moc. Když cítím, že se nějakým způsobem stávám nástrojem pro přirozený běh věcí, který přináší mně i ostatním prožitek a uvědomění si svobody, radosti, důstojnosti, dokonalosti, krásy a propojení s okolním světem.

 A jaké byly Tvé podnikatelské začátky?

Vždy jsem měla alespoň jednoho člověka v mém okolí, který ve mě věřil a upřímně sdílel smysluplnost toho, co dělám. Velmi často to byla žena, občas muž. Někdo, kdo se dlouhodobě navzdory nějaké větší či menší nepřízni věnuje „svému“ tématu.

To, abych sama mohla udělat nějaký zásadní krok a zkusit něco nového nebo více samostatného, odděleného od jistoty zaměstnání, podmiňovala i moje vlastní odvaha nebo lépe řečeno důvěra v to, že to, co dělám, dělám, jak umím nejlépe a přesto, že přicházejí pochyby.

A kromě této sdílené důvěry a vlastní odvahy je podle mě neméně důležitý nový pohled na hodnotu své práce a svobodu v životě. Tady je třeba pohled z úplně jiné roviny, než na jakou jsme zvyklí. Jinak se většinou do ničeho vůbec nepustíme, protože tvrdíme, že nás to neuživí nebo to po půl roce vzdáme, protože podlehneme tlaku okolí a vlastní představě, jak to má vypadat, aby to mělo cenu. Většinou jsme překvapeni, že k nám přijdou ty pro nás podstatné věci, možná v jiném načasování, než bychom si představovali a jinak, ale přicházejí, pokud jsme k tomu připraveni a jsme vytrvalí.

Těším se na Vás, ať už jste v jakémkoliv rozpoložení a v jakékoliv fázi hledání svého povolání!

Napsat komentář